Rozhovor s mistrem Evropy Zbyňkem Ceradským
Zbyňku, odkud podcházíš, kolik Ti je let a kde pracuješ?
Narodil jsem se v Mostě, ale cesty osudu mne, po několika mezizastávkách, zavedly do Březnice u Příbrami, kde žiji už 30 let. Před pár týdny mi bylo čtyřicet a co se týká práce, jsem tím šťastlivcem, kterému se stal koníček zaměstnáním, čili mým hlavním zdrojem obživy je mé malinké fitness centrum, které zde v Březnici provozuji.
Jak ses dostal ke kulturistice? Co Tě motivovalo k tréninku?
V dětství jsem byl slabý a hubený, tak jsem si jednoho dne řekl, že s tím zkusím něco udělat. Zprvu jsem cvičil doma a tajně s takovými těmi litými jednoručkami, později jsme si s několika kamarády zřídili v kočárkárně jednoho zdejšího paneláku jakousi posilovnu a teprve až pak přišlo fitko. Ale takové to pravé cvičení s pořádným jídlem a vším, co k tomu patří, začalo až po vojně.
Jaké byly Tvé největší soutěžní úspěchy?
Vyhrál jsem něco málo zdejších pohárových soutěží a také Mistrovství Evropy v klasické kulturistice v roce 2008.
Zlepšila Ti kulturistika život? Změnily se Tvé povahové vlastnosti?
Co se týká tvorby charakteru osobnosti, pak kulturistika je v tomhle ohledu jedním z nejlepších sportů. Bez sebekázně a hlavně trpělivosti se v tomto sportu uspět nedá a logicky si pak člověk tyhle zásady přejímá i do běžného života. Ovšem pokud je někdo líný lempl, nepomůže mu vůbec nic... :)
Zlepšilo se Ti zdraví díky pravidelnému tréninku?
Co se týká zdraví, pravděpodobně je mé tělo v lepší kondici, než těla mých necvičících vrstevníků. Na druhou stranu, těch více než dvacet let pravidelného tréninku, se na těle musí nějak projevit, takže trochu bojuji s bolestí ramen a v současné době i útlakem nervu ve spodní části hrudní páteře.
A co ekonomická stránka Tvého života? Měl na ni zisk titulu mistra Evropy nějaký vliv?
Tak to určitě ne! Kulturistika není sport, ve kterém se dají vydělat peníze …tedy alespoň ne na té úrovni kulturistiky, které jsem byl těch pár let součástí.
Pořádáš vlastní soutěž. V čem se od ostatních liší?
Mou soutěží bych to asi nenazýval. Jedná se o soutěž Grand Prix Ronnie.cz. Už z názvu tedy vyplývá, že je to soutěž magazínu ronnie.cz, nicméně je pravdou, že celé to mám na krku já a každoročně si říkám, že už ten stres nemám zapotřebí a že už to dělat nebudu a stejně to nakonec dopadne jinak a poslední ročník byl v pořadí již šestým.
Jak jsi se k pořádání této soutěže vlastně dostal? Čtenáře by také zajímalo, jak je náročné kulturistickou soutěž zorganizovat?
Vzniklo to tehdy v roce 2008 na ME, kdy jsme s Martinem Jebasem z ronnie.cz, který tam byl tehdy coby fotograf, vedli debatu o tom, že by bylo dobré „oprášit“ soutěže kondičních kulturistů. Ony se totiž tehdy soutěže „kondičáků“ oficiálně nepořádaly a pokud ano, bylo to jen z vlastní iniciativy jednotlivých nadšených pořadatelů. A jelikož i já byl tehdy stejně zapálený, uspořádal jsem ve zdejším kulturním domě v roce 2004 jednu takovou hobby soutěž. A tak slovo dalo slovo a od zmíněného roku 2008 každý podzim běží seriál několika soutěží v kondiční kulturistice a GP Ronnie.cz je každoročně jeho závěrečnou soutěží.
K samotné organizaci, je toho hromada na co všechno se nesmí zapomenout a hlavně, je potřeba nějakým způsobem zajistit financování celého podniku, jelikož realizace soutěže vyjde na několik desítek tisíc korun, a ty, pokud nepřijdou diváci, pak chybí.
Vraťme se k Tobě. Jaký je Tvůj nejoblíbenější styl tréninku? Jak často trénuješ?
Jak už jsem říkal, cvičím zhruba 25let a celá ta léta jsem cvičil klasickým děleným splitem do pěti dnů a bylo to stejné jak v objemové přípravě, tak i v předsoutěžním období a cvičím tak i nyní. Posledních několik měsíců to občas stáhnu jen na čtyři dny v týdnu, což je na takové to udržení ne/formy, dostatečné...
Máš ve svém repertoáru cviky, které nikdy neměníš?
To ani ne, když jsem byl na samém začátku, vedl jsem si několik let tréninkový deník, dnes už cvičím víceméně intuitivně a tak nějak podle toho, na který cvik mám daný den chuť. Nicméně pokud to mám shrnout, upřednostňuji volné váhy před stroji. Z důvodu problému s rameny zůstaly mým nejoblíbenějším cvikem jednoznačně dřepy, při nichž mne totiž nic nebolí.
Strava je neodmyslitelnou součástí kulturistiky, obzvlášť té soutěžní. Můžeš nám prozradit, jak se stravuješ, kolik přijímáš bílkovin, sacharidů, tuků?
V mimosoutěžním období, což je teď vlastně stále - si hlídám jen dostatečné množství bílkovin, sacharidy a tuky vůbec neřeším, v dietě to pak samosebou bylo úplně jiné, tam už se sacharidy pohybovaly v rozmezí od 300g do 600g v závislosti na množství aktivit v průběhu daného dne a tuky jen v omezeném množství a z kvalitních zdrojů.
Suplementace je také důležitá. Které doplňky stravy považuješ za nezbytné?
Nezbytný je jednoznačně kvalitní proteinový koncentrát, aminokyseliny a eventuelně pak glutamin. Tyto věci jsou k budování svalového hmoty základem. Všechny ostatní suplementy jsou, dle mého názoru, už o patro víš a pro mladé cvičence s omezeným rozpočtem, věci ne zcela nezbytné.
V době, kdy jsi soutěžil, podporovala Tě Tvá rodina a přátelé?
To určitě ano, bez podpory svých nejbližších by soutěžit nešlo a já jim za to všechno vřele děkuji.
Provozuješ fitko, máš nějaké své svěřence, kteří se chystají na soutěž? A co Ty, budeš ještě někdy soutěžit?
Co se týká svěřenců, ono trénování závodníků je taková ošemetná a nevděčná věc. Ona vůbec celá dnešní podivná doba je tak nějak pos..nym nahoru a nechci být špatným prorokem, ale svět se ubírá špatnou cestou a nemůže to dobře dopadnout. Dnešní společnost trpí morální krizí a co se děje na blízkém východě, potažmo na celém světě nebudu komentovat vůbec...
Ale vrátím se k té Tvé otázce. Nerad se pasuju do role trenéra. Stalo se mi, že člověk věnuje svůj čas a vědomosti někomu a ten pak bez mrknutí oka jede jinam a řeší otázky přípravy s někým dalším, nebo dokonce i několika dalšími, vzájemně nepropojenými lidmi. Ale samosebou, je tu několik kluků, kteří to myslí se cvičením vážně a mají v plánu soutěžit a těm se snažím, s tím jejich počínáním, pomoci - ovšem tedy jen tehdy, pokud o to stojí. Nejraději se ale věnuji obyčejným lidem, kteří se rozhodnou se svým tělem něco udělat, ať už je to mamina, která má desítky kil nadváhu, nebo naopak někdo, kdo potřebuje přibrat.
A co se týká soutěží a mne samotného. Už neprožívám kulturistiku tak jako třeba před deseti léty. Byly doby, kdy závodění a úspěch na soutěžích, byla priorita a svůj život jsem tomu podřizoval. Dnes je kulturistika stále součástí mého života, ale prioritou je má rodina, mé zdraví a tak co se týká závodění, neříkám, že už nikdy, ale v dohledné době to asi nebude.
Zbyňku, děkuji Ti za rozhovor a přeji Tobě i celé Tvé rodině mnoho štěstí a spokojený život.
Výběr produktů z eshopu:
|
26,1%
15,3%
28,6%
14,6%
15,4%
